Proč to má smysl

Veganství je způsob života, jehož snahou je v co největší možné a praktikovatelné míře vyloučit všechny formy využívaní zvířat a krutosti páchané na zvířatech kvůli jídlu, oblečení nebo jakémukoli jinému účelu.

Nejíst maso a další živočišné produkty může mnohým připadat nepřirozené, nezdravé, „alternativní“, módní, či jinak padlé na hlavu (ahoj mami,ahoj tati). A ono není divu,protože žijeme ve společnosti, která nás vychovává k tomu, abychom jezení živočišných produktů brali jako samozřejmé, normální a nezbytné.
Ve stále rychleji měnící se době se ovšem musíme občas zastavit a zeptat se sami sebe, zda jsou pravidla která následujeme opravdu ta nejlepší a zda není možné udělat vědomě lepší rozhodnutí. Zda se naše chování odvíjí od hodnot, se kterými souhlasíme, nebo jsme pouze přijali co nám bylo předloženo bez hlubšího zkoumání. Je nutné kriticky hodnotit naše vlastní činy a jejich dopad a konfrontovat je s tím, co naše svědomí považuje za správné, morální a etické.

Veganství se opírá o tři pilíře – etiku, udržitelnost a zdraví. Otázkou zdraví se tu budu zaobírat jen okrajově, protože to nikdy nebyla má primární motivace. Mnoho lidí se ovšem bojí přejít k veganství a považuje ho za extrémní, právě kvůli domněnce, že to není možné bez ohrožení na zdraví. V současné západní medicíně přitom panuje většinový názor, že vyvážená rostlinná strava je bezpečná a může být i zdravotně prospěšná. Zde najdete seznam významných světových zdravotnických institucí jako je Academy of Nutrition and Dietetics nebo The British Nutrition Foundation a jejich vyjádření k veganské stravě v českém překladu s odkazy na originál.

Člověk není masožravec ani býložravec, nýbrž všežravec a přesně to mu umožňuje učinit volbu svých stravovacích preferencí – a tam, kde je možnost volby je i prostor pro morálku. Zkrátka a dobře, lidé dokáží žít jak na stravě zcela rostlinné tak na stravě téměř výhradně živočišné – závisí na našem rozhodnutí.
V dnešní době již víme, že zvířata cítí širokou škálu emocí, strach i bolest a že hospodářská zvířata jsou stejně inteligentní,citlivá a hravá jako psy a kočky,které tak milujeme.Přesto na světě podle odhadů umírá ročně okolo 60 miliard hospodářských zvířat a 90 miliard mořských živočichů na maso. Pokud si tak velká čísla neumíte představit, na světě žije zhruba 7,5  miliardy lidí.

Jak probíhá chov hospodářských zvířat

Vajíčka

Je nutné si uvědomit, že není nic přirozeného na tom, jak jsou zvířata ve velkochovech chována. Život slepice nosnice začíná v inkubátoru a pro kohoutky také rychle končí – protože nenesou vajíčka, ale zároveň není výhodné je vykrmit na maso, jsou ihned zabiti udušením v plynové komoře či rozemleti břity. Slepičkám jsou pak uštípnuty zobáky a žijí zhruba 1 rok v kleci či hale, kde nemohou dělat téměř nic,co dělá slepici šťastnou slepicí – chybí jim prostor a pohyb a v klecích i možnost se popelit a hrabat a za celý život ani jednou nespatří slunce. Jedna slepice snese během roku okolo 300 vajec, což je důsledkem genetické selekce – původně snášely třeba 10 vajíček. To jejich tělo připraví o ohromné množství vápníku, takže mnohé z nich mají křehké a polámané kosti. Po roční šichtě jsou slepice převezeny na jatka, pověšeny za nohy a pásově podříznuty.

Kuřecí maso

Brojleři jsou slepice vyšlechtěné na maso tak, aby měli větší trup a méně vyvinutá křídla a stehna, s čímž jsou opět spojeny zdravotní problémy – jejich svalová hmota roste rychleji než zbytek kuřete a tak mají křehké kosti a nedostatečný oběhový systém. Vlivem genetické selekce a nešetrným způsobem chovu dochází k deformaci končetin kuřat znemožňující pohyb a tedy i napájení se, tudíž často dochází k předčasnému bolestivému úhynu. Kuřata, která najdete v obchodech, do své velikosti stihnou vyrůst za neuvěřitelných 5 týdnů.

Mléko

Stejně jako lidé, krávy produkují mléko, pouze pokud mají důvod – tedy mládě. Za mléčným průmyslem tedy stojí opakované inseminace krav, kterým je tele odebráno do 24h po narození. Samečci jsou vykrmování několik měsíců na telecí, či 1-2 roky na hovězí maso a poté odvezeni na jatka. Samičky čeká stejný osud jako jejich matky, stanou se dojnicemi. Během 6-7 let života prožijí 3-4 porody, odtržení od svých mládat a mezitím excesivní dojení – stejně jako slepice, i krávy dojnice jsou vyšlechtěny pro nepřirozeně velkou produkci spojenou se zdravotními problémy. Život zakončí na jatkách.

Vepřové maso

Prasnice jsou chovány v izolovaných kotcích, které jim zcela zabraňují v pohybu potažmo v jakékoliv činnosti, kterou by se normálně zaobíraly, jako je hrabání, rochnění a socializace s dalšími prasaty a žijí tedy v neustálem stresu. Jsou udržovány konstantně březí pomocí umělé inseminace, aby „vyprodukovaly“ co nejvíce selátek k výkrmu. Jejich mláďata jsou jim odebrána několik týdnů po narození a následně jsou jim uštípnuty ocásky a špičky zubů, aby kvůli stresu a nedostatku činnosti nedocházelo mezi prasaty ke kanibalismu a samečci jsou bez umrtvení kastrováni. Ti co přežijí zakončí život na jatkách.

Ryby

Podle současných vědeckých poznatků cítí ryby bolest stejně jako savci. Rybářský průmysl pustoší mořské ekosystémy a má na svědomí miliony tun vedlejších úlovků (tzv. bycatch) mořských tvorů, kteří nejsou určeni ke konzumaci a jsou zranění hozeni zpět do moře k úhynu. Ryby samotné se často udusí, nebo po zranění vykrvácí, ty méně šťastné neúspěšně bojují o život až několik dní. Rybí farmy poskytují nevyhovující podmínky, kde jsou ryby chovány v přeplněných podvodních klecích. Utrpení našeho českého vánočního kapra můžete koneckonců sledovat každý rok sami – přeplněné kádě a vyděšené poraněné ryby lapající po dechu.

 Jak se to může dít?

Jestli je to všechno pravda, jak je možné že s tím většinová společnost nic nedělá?  Touto otázkou se zabývá psycholožka Melanie Joy a krásně ji vysvětluje v následujícím videu, které k pochopení problematiky vřele doporučuji shlédnout.

Je velmi snadné si nepřipouštět co se za zavřenými dveřmi farem a jatek děje. Spoustu lidí ani nenapadne přemýšlet o tom, že jíst maso je kruté, protože nemají informace o tom k čemu dochází, a nebo tomu nevěří –  přiznejme si, že uvěřit je těžké. Nikdo nás ve škole neučí, že krávy nedávají mléko pořád a automaticky, nebo že prasata jsou stejně chytrá jako nejlepší přítel člověka. A proto od dětství milujeme sýr veselá kráva a obrázky kreslených zvířátek ve výlohách řeznictví. Živočišný průmysl je systém založený na blažené nevědomosti a ignoranci a je v přímém rozporu s hodnotami, které většina z nás vyznává.

My jako lidské bytosti jsme naštěstí obdařeni darem empatie a soucitu. Proto stále víc lidí po celém světě přijímá za svou myšlenku, že zvířata jsou cítící bytosti, na kterých jsou v masovém měřítku páchany nelidské činy. Veganská komunita roste závratnou rychlostí a čím nás bude víc, tím více životů dokážeme zachránit.

Ani já jsem si dřív nedokázala představit život bez sýru a dlouho jsem byla vegetariánkou, než jsem se rozhodla přejít na veganství. Pokud jste na tom stejně, tak udělejte maximálni možnou změnu, které jste schopni. Veganství není kult, je to snaha předejít utrpení co nejvíce tvorů. Pokud si absolutně nedokážete představit svůj život bez vanilkové zmrzliny, tak přestaňte jíst všechny ostatní živočišné produkty a dál jezte vanilkovou zmrzlinu. Tím, že přejdete na veganskou stravu zachráníte zhruba 100 zvířat ročně, s vanilkovou zmrzlinou třeba 99.

Každý krok správným směrem se počítá. I když se necítíte na radikální změnu, udělejte alespoň nějakou. Až půjdete příště do obchodu, kupte si místo běžné smetany rýžovou. Vyzkoušejte veganská jídla a zaveďte bezmasé večeře nebo třeba pondělky. Vzdělávejte se. Přemýšlejte o tom, jaký dopad mají vaše volby.